končí další rok

19. prosince 2013 v 6:46
Moji páníčci nemají rádi plány do nového roku a hodnocení starého, ale....Byl jsem prostě letos dobrej, tak si to páníček hodně rád rekapituluje.
Kromě titulů Šampion a Grandšampion, zdobí mě i tituly Šampion ČMKÚ a Klubový šampion. Oba tyto nové tituly mám jako jediný zástupce této rasy u nás. Musím říčt, že z nich mám i já radost. A tím skončilo moje vystavování v Čechách. Budu jezdit jen na Klubové výstavy..tam se mi moc líbí, je tam jiná, příjemná atmosféra a jsem přece šampion ČMKú a tak se tam taky pojedu vystavit :-D.
Moje cesty teď povedou na Slovensko....hned při prvních dvou pokusech, jsem měl úspěch . Nejen u rozhodčích ( titul Klubový šampión Slovakia Moloss klubu), ale hlavně u dvou krásných kangalích slečen. Jedné říkají AGA a druhé KIRA. Zamiloval jsem se.A hned dvakrát. Naštěstí prý to u nás pejsků není zas tak přísně brané. Páníčkovi by to neprošlo, ale mě za to chválí. Tak si zatím s děvčaty dopisuju a doufám, že snad někdy.....<3
Byl to pro mě a hlavně mého miláčka na druhé straně vodítka hezký rok. Pomohla nám i panička, která mě předpisově krmí a stará se ,abych jel na výstavu čistý a ne se slámou v kožichu( jsem totiž klasickej vesničan) a sena se u nás doma na farmě najde hodně. A jak krásně se nám se Zanulkou na něm spí.Ještě měsíc se budu tak povalovat a lenošit, ale koukaljsem,že páníček už má zaškrtané dny v kalendáři. Asi mě zase někde vystaví :-D.
 

Český grandšampion

20. května 2013 v 13:54


Poslušně hlásím ." Úkol splněn"

9.5.2013.....Českomoravská kynologická unie mi udělila titul ČESKÝ GRANDŠAMPION.
Nechci se chlubit, ale jsem jedinej pes této rasy v České republice, který se tímto titulem může pyšnit. Má ho sice ještě jedna holka, ale z kluků jsem JEDINEJ.
Prý to není ale jenom moje zásluha. Říká se o mně ,že jsem hajzlík, kterého vystavování moc nezajímá,ale výsledky mám. Na výstavy ale jezdím rád. Baví mě kolik je tam psů a fenek a vůní a zážitků( skoro vždycky po mně někdo vystartuje a já se bráním...to je sranda, všichni potom utečou). Všem tam napíšu tolik dopisů, že se páníček jen diví,kde beru inkoust. Venku je to paráda, ale výstavy v hale nemám rád, tam se nemůžu všude podepsat a tak o mně ostatní tolik neví. O to víc tam musím šmejdit, dokonce i když jsem v kruhu rozptylujou mně okolní psi a fenky, měl bych jim toho tolik co říct. Ale nesmím. Musím kroužit, teď už na tenkém výstavním vodítku a hrát si na modelku.
Nedávno jsem moji rodinu slyšel, jak si lebedí, že jsem ty tituly sehnal během ani ne roku. Nejdříve měli strach..říkali si jedna výstava, uchovnit, klouby a hotovo. Ale začalo to bavit hlavně mého páníčka a musím říct, že jsem mu za mnohé vděčný. Každé ráno běháme hodinu, někdy i odpoledne, večer si se mnou povídá, vypráví mi, kam zase pojedeme na výstavu a jak se mám chovat a hlavně nešetří penězi na všechny možné výstavy jedeme.A tak se to také stalo....jak říká můj milovaný páníček ,když se ho zeptají jak jste ty tituly dostali? "To víš, když se štěstí unaví, sedne i na v..a."

Vystudoval jsem vysokou

4. února 2013 v 21:38
UF, tak jsem to dal. 4 x CAC....2x na národní a 2 x na mezinárodní výstavě a jsem ČESKÝ ŠAMPION . Nevím, jestli za to může momentální euforie, ale asi budu studovat dál...
Teď,když mám v packách diplom a titul , na krku medaily chtěl bych poděkovat :
- mamince Bernadettě von Tahlspere
- tatínkovi
- náhradním rodičům: Štěpánovi, Štěpánce, Míšovi, Aničce a Vláďovi Václavíkovým za první péči
- mé drahé rodině Helence a Marcelovi za péči a přípravu
- mým babičkám a dědečkům, že porodili mé rodiče
- mým prapředkům v Turecku
- mému učiteli v psí školce za základy chování ve výstavním kruhu
- Zaně , mé domácí společnici a přemožitelce
- Trilian..moje první kamarádka(miluju ji pořád)
- AMy- mojí blonďaté přítelkyni na nedělní odpoledne
- Janičce - člověčí kamarádce za velkou lásku
- Marunce- další člověčí kámoška - odmala mě rozmazlovala-
- panu veterináři Rampichovi za péči o mé zdraví-
-chtěl bych také poděkovat naší Toyotě Verso - která mě dovezla ke všem mým vítězstvím
- děkuji těm, kteří vypisovali mé diplomy a rozdávali poháry a medaile
- také děkuju všem, co jste si to přečetli.
domluvil jsem HAF. Opsal jsem to z projevu Karla Gotta při předávání Slavíka
- ajaj, už nevím komu ještě poděkovat,
- tak děkuju vám všem
 


Jak jsem udělal maturitu

2. července 2012 v 22:29
Je mi už 19 měsíců a moje rodina po mně chtěla ,abych už konečně složil zkoušky dospělosti. Ale já jsem pořád ještě puberťák a vůbec se mi nechtělo poslouchat. Chci jen ráno svoji 4,5 km procházku a pak si pohrát, najíst a válet se celý den, pohrát si a zase se najíst a jít spát. A najednou se po mně chtělo ukázat zuby, proběhnout se před diváky, postát vzpřímeně a ostatní nutné hlouposti, aby zjistili,že jsem frajer. Já vím, že to není nutné,ale vysvětlujte to lidem. Mají své představy,předpisy a pořád si chtějí něco dokazovat. Tak jsem jim párkrát ukázal,že mě to nebaví a prostě jsem ty zuby neukázal a když chtěli abych běžel, schválně jsme se válel po zemi.
A najednou jsem byl na cvičišti a nějakej šikovnej chlápek ukazoval páníčkovi jak na mě. Myslel jsem si své ale po pár hodinách mě to začalo i bavit. A když se pak přidali i další hafani a dělali totéž, bylo to fajn. Nakonec jsem jim JÁ ukazoval postoj cítil jsem se jako frajer.
A tak když jsme jeli do Klatov na národní výstavu,řekl jsem si,že to teda dneska dám. A předvedl jsem ,jak to má vypadat. A dopadli jsme výborně a máme i CAC a Národního vítěze.
Myslel jsem si,že teď už mi dají pokoj,ale zaslechl jsem,že už zase plánují něco jako vysokou školu a pro mojí malou tureckou princeznu chystají stejnej vzdělávací institut jako pro mě. Ale proč ne. Já to musel taky absolvovat.A na skupinové výcviky budeme teď jezdit spolu.

Jak jsem se naučil jezdit autem

13. března 2012 v 14:35
Jak jsem se naučil jezdit autem.
Mnohokrát jsem já i Zana překvapili svoje páníčky.Třeba tím kolik děr do luxusního trávníku udělají dva psi během jedné hodiny,co všechno se dá sežrat , kam až můžeme v bytě vylézt apod. Ale asi nejvíc je překvapil fakt,že nechceme jezdit autem. Doposud měli samé automobilové fandy a z vyprávění vím, že třeba neapolský mastin v autě skoro bydlel, labrador Blek Flek Šiškin dokázal hodiny a hodiny jezdit ve voze jenom proto,aby byl se svoji paničkou. Nechápu. Já i Zana auto nemáme vůbec rádi, nevím proč si kupovali větší, když nás klidně můžou nechat doma a neobtěžovat nás ani sebe. My totiž v autě oba blinkáme a tak si představte, když se poblijou dva anatolci.Ani prášky nezabírají. Takže ,když se mělo někam cestovat oba jsme zdrhali, váleli se po zemi a nechtěli ani na vodítku ani na odměny. Několikrát museli zrušit domluvené schůzky a pěkně zůstat doma s námi.I veterinář přijel za námi dát nám injekce. Ale na mě nakonec vyzráli. Strašně rád chodím každé ráno na procházku a tak toho využili a pokud jsem chtěl jít ven, musel jsem jet autem alespoň 100 metrů.Nic moc to nebylo,ale pak ta krásná procházka...
Dnes už se každé ráno těším a hned jak dostanu šatičky-(postroj a obojek) skáču sám do auta a nemohu se dočkat, až vyjedeme.Cestování dál mě stále ještě nebaví, ale prý už alespoň nedělám problémy při nastupování. Snad zase něco vymyslí, aby mě jízda autem bavila.

Zana: "jak doháním Damiana"

12. ledna 2012 v 17:40
Už je mi víc než 7 měsíců a rostu a rostu.Mám obří tlapy(větší než Damían) a si budu prý takovej velkej buldozer.Přes prsa jsem taky řádně vyvinutá,prostě baba.
Taky jsem s dovršením půl roku začala hlídat,někdy to všechny až mrzí,jak jsem pozorná a zodpovědná. Třeba včera v noci jsme "kecali" s jedním klukem ze vsi (pravda skoro celou noc),ale to jsem slyšela jen samé :"Zana ticho, pojď domů, pojď na pelíšek, ticho....!!! Já za to nemůžu, jsem prostě hlídací a nic mi neunikne,musím hlídat i za Damiana,kterej v noci rád spí. Zase má hlídku ráno, když si předáme službu s paničkou.To ona vstává a říká:" Zana domů,teď už budu hlídat já." To je teprve pro mě pokyn,že můžu do pelíšku a spát. Damík hlídá s ní a já můžu konečně usnout.
Taky už někdy Damiana přeperu -jsem ostrá a tvrdá.Damík mě sice asi ještě trochu šetří a když vytuší,že mám skoro navrch,tak mně ještě dá najevo převahu. Ale jak dlouho?
A rychlejší jsem určitě.Damíkovi trvá,než nabere rychlost,ale já mám rychlej start. Hlavně na kočky,což mi hodně vyčítají. Od Damiana jsou zvyklí,že je nehoní,ale klidně s nima spí na gauči, což já snáším jen kvůli paničce. Ale jak u toho není panička,jdu po nich.To se jim vůbec nelíbí.Alespoň vymámím nějaké odměny,když poslechnu a neterorizuju ty malé chlupaté koule.
Jsme prostě každej jinej. Tak už to bývá,proto se máme rádi. Protiklady se přitahují. Já jsem přísná ženská a Damík hodnej chlap.

Zana poprvé na sněhu

17. prosince 2011 v 6:29
Včera napadl první sníh a první byl i pro Zanu, která se narodila v létě. Po prvních opatrných krůčcích to rozjela ve velkém stylu. Protože si k řádění s Damianem zvolila jako obvykle kolečko kolem nekrytého bazénu, byli jsme celý den v pohotovosti a čekali,kterého budeme lovit. Strašně jim to klouzalo na zasněžené trávě.Včera to dopadlo dobře, ale pokud brzo nezamrzne voda v bazénu,bude se muse někdo z rodiny stát odvážným členem naší zimní "pobřežní hlídky".Přikládám pár fotek,které ale stejně nedokážou vystihnout to co se u nás dělo.

Zana oslavila 6 měsíců

4. prosince 2011 v 16:00
3.12.2011
Už je mi půl roku a svého budoucího partnera Damiana doháním ve všem a mnoho věcí ho naučím i JÁ. Jsem borec v hloubení děr na kdysi krásném trávníku(dnes už vypadá spíš jako staveniště). Je plný klacků a hraček a DĚR.Damian sám nic nezvládl,jen okousat malé stromky, ale my dva spolu.... DEMOLIČNÍ ČETA. A když se k nám přidá víkendová kámoška retrívřice AMY (8 měsíců a krásně bílá barva) dokážeme nemožné. Z bílé kamarádky je hnědé strašidlo a naše bílé tlapky se zbarví hlínou a v kombinaci s vodou...paráda.
Jo dostala jsem novou sedačku na terasu,kde teď rádi spíme, Damian už i v noci. To já ještě ráda do duchen. Ale včerejší den mých 6 měsíců jsem oslavila celonočním štěkotem a nikdo nevěděl proč(ani já).Prý jsem si asi uvědomila,že jsem hlídací. Já šílela a Damian spal jako špalek. Páníčkové nespali vůbec.
Jsem drzá a odmlouvám vrčením, nechci poslouchat a Damian taky ne. Je s námi teď prý trápení.Všichni si myslí,že nás to přejde, ale to zatím slíbit nemůžeme. Je to na nich aby si nás vychovali.Teď jdu dospat,to co jsem v noci zanedbala.

jE MI 1 ROK

14. listopadu 2011 v 20:21
11.11.2011 jsem dovršil věk jednoho roku. Musím říct, že jsem dostal pěknej dárek. Koupili mi (si) větší auto, protože do Jaríska jsme se už se Zanou nevešli. Pak jsem dostal velkou buvolí kost,kterou mi po půlhodině sebrali,abych se nepřežral a pak se na moje zdraví opili,až druhý den naříkali.(ještě,že nepiju)
Zana si auto zvědavě prohlížela a přemýšlela,co asi dostane k narozkám Ona. Jsem taky zvědav.
Je už ze mě chlapák, narostla mi hlava,ale prý mám ještě zesilovat hrudníček,. Zadní nohy mám osvalené jak Terminátor. To proto,že s doprovodem každý den běháme a chodíme 8-10km. Svědčí nám to oběma.Páníček hubne a já sílím.Už kvůli tomu všude kolem domu a zahrady i bazénu předělali ploty na vyšší. Uvidíme,jestli to bude stačit.
Já sám si přeju ,aby mi všechno co mám vydrželo, protože i když jsme se Zanou celý den venku, večer ve 23.00 jdeme každý den na gauč a položíme si hlavu na polštářky a spíme až do rána v teplíčku u kachlových kamen. Paráda. Přál bych vám to.
Tak hurá do dalšího roku.

Jak jde čas

18. října 2011 v 15:24 | Neubauerová
Jsou to již dva měsíce od té chvíle,kdy přijela naše malá turecká princezna Zana a jedenáct měsíců ,co změnil náš poklidný život Damian.
Když rostl Damian,bylo poznat,jak jinou mají Anatolci povahu oproti jiným psím plemenům. Nebyl to náš první velký pes, vždy jsme měli obří plemeno. Ale jeho samostatné rozhodování,vzdor a tvrdohlavost byly a jsou nezvyklé a chce to skutečně trpělivost a důslednost. Ještě pořád nemáme vyhráno. Nerad jede autem, nechce chodit a běžet na povel.Vzpouzí se,lehá si jak zpovykaný kluk.. Základní povely sice ovládá už dlouho,ale nedaří se nám moc pokročit.
A ta malá princezna- už teď je jasné, že bude ještě tvrdší oříšek. Má v krvi mnohem větší snahu po dominanci, prosazení se ve smečce.Přesto,že je o půl roku mladší dochází často k soubojům a musím říci,že Damian měl a má s malou Zanou obrovskou trpělivost. Občas už musí silněji stisknout a to se pak princezna projeví jako klasická hysterka a přesto,že Damian už běhá někde jinde, Zana pořád ještě kvílí vysoké "C".Svoji tvrdost zkouší i na nás.Pak ji musíme ukáznit.
Pomalu je seznamujeme s naší malou farmou.
Žijeme s našimi zvířátky 24 hodin denně, ale pokroky ve výchově jsou na můj vkus trochu pomalé. Na druhou stranu je to výzva, jak se jim dostat pod kůži a zlomit ty svéhlavičky. je fajn každý den,který jsme s nimi prožili a viděli, jak si hrajou, jak se chovají ke kočičkám a když odpočívají nebo usínají a tulí se k sobě.

Kam dál